Historie obce

Obec Úsilné leží v těsném sousedství města Českých Budějovic, severozápadně od města Rudolfov, na okraji pánve permské, nedaleko bývalých antracitových a stříbrných dolů. Náleželo k hlubockému panství a jeho osudy jsou s ním proto neodmyslitelně spojeny.

Název obce

Do roku 1925 nesla obec název Oselno, Voselno (Woselno), jenž se hovorově užívá dodnes. Názory na původ názvu Oselno se různí. Jeden z názorů tvrdí, že název pochází patrně od jména zakladatele Osela (obyvatelé - Oselňané). Jiný daleko prostější názor dává původ jména do souvislosti s chovem tažných zvířat (oslů) pro dopravu v nedalekých dolech.

První zmínka

Úsilné (Oselno) se připomíná poprvé roku 1378, kdy král Karel IV. zastavil část panství hlubockého Janovi z Lechtenberku zároveň s městečkem Lišov a okolními dědinami. Zmínka o Oselném je však již v prvé polovině 13. století. Uvádí se, že na hřbitov u kostela na Starém městě v tehdejších Čéčových Budivojicích, který byl zbudován v roce 1215, byli pohřbíváni nejen obyvatelé Budivojovic, ale i občané přifařených obcí, mezi nimiž je uváděna i obec Oselný.

Doba husitská a pohusitská

O dalších osudech Úsilného (Oselna) není nic známo. Války husitské se pravděpodobně Oselna nedotkly, neboť tehdejší držityel Hluboké, Lobkovic, byl pán katolický a vyznaní "pod obojí" se zde v té době príliš nerozmohlo. Daleko více bylo Oselno postiženo za vlády krále Jiřího z Poděbrad, který panství hlubocké ze zástavy vyplatil a sám ho držel. Po smrti krále Jiřího vystřídalo se několik držitelů Hluboké, až ji v roce 1490 zastavil král Vladislav II. moravskému pánu Vilému z Pernštejna, v jehož urbáři jsou uváděna jména hospodářů jako Ryšák, Zíka Marek, Bleh, Sugdol, Šimek.

Páni z Hradce a Zbudovské povstání

V roce 1562 se Oselno nalézá mezi dědinami, které král Ferdinand I. dědičně prodal (i s Protivínskem) Jáchymovi z Hradce. Po smrti Jáchyma z Hradce v roce 1565 přešlo Hlubocko a Protivínsko na jeho t. č. nezletilého syna Adama z Hradce. Za Adama z Hradce vypuklo na Protivínsku, Hlubocku a Lišovsku (kromě samotného Lišova) velké selské povstání za platnost privilegií, které nejen všichni dosavadní čeští králové a zástavní hlubočtí pánové, ale ještě i král Rudolf II. potvrdil svým polesvobodným královským vsím, když si tu chtěl udržet svrchovanost.

Roku 1598 dal Jáchym Oldřich z Hradce (syn Adama z Hradce) znovu zřídit nový urbář, podle něhož bylo v Oselně osm usedlíků, kteří obdělávali asi 236 korců orné půdy. Hospodařili zde: Vondra Šimků, Sukdol, Prokeš (Bartoš), Novák (Eliáš), Melichar (Očenášek), Krychel, Šimon, Hrubý, Vít Doucha.

Stavovské povstání a třicetiletá válka

V roce 1598 prodal Jáchym Oldřich z Hradce hlubocké panství panu Bohuslavu Malovcovi z Malovic na Dřítni. V neklidné době kolem roku 1619 došlo k vypálení obce Úsilné. Část obyvatelstva se rozprchla, lidé přišli na mizinu nekonečným drancováním. Opuštěné usedlosti byly postupně obsazovány novými usedlíky.

Po bitvě na Bílé hoře byl Malovcům, díky jejich odbojnosti, zkonfiskován veškerý majetek, který připadl císařskému vojevůdci donu Baltazarovi de Marradas (Španěl).

V létech 1653-1655 byla sestavena berní rulle, kde jsou úředně popsána všechna panství, statky a královská města, vypsána jména svobodníků, manů, židů a svobodných dvorců. Dílo má 26 svazků. Ve svazku čtvrtém z roku 1654 je uveden Lišov s okolními vesnicemi, mezi nimi i Voselný.

Tabulka pro ves Oselný uvádí toto:

"V této vsi jsou 2 rolnické grunty pusté, u nichž byly 2 lány a učiněn z toho panský dvůr. Jeden druhému na pomoc obstojí. Dříví sáhového namnoze do Budějovic k prodeji vozí. Půda dobrá, žitná."

Schwarzenberkové

1. října 1661 prodal tehdejší majitel hlubockého panství, Bartoloměj Marradas, celé panství hraběti Janu Adolfu Schwarzenberkovi.

Schwarzenberkové, ač původně německý rod, sžili se s českým národem a v následujících staletích mu prokázali mnohé dobré služby. Za knížete Jana Adolfa ze Schwarzenbergu (do knížecího stavu byl povýšen roku 1671) byl sepsán urbář celého panství včetně hlubockého.

Roku 1679 potkala obec Úsilné tragická rána v podobě morové nákazy, šířící se z Horního Rakouska, která vyhubila polovinu vesnice. Všude se dělaly opatření, jenž měla bránit šíření "morového povětří". Byly omezeny jarmarky a pocestní byli opatřováni osvědčením, že je v daném městě zdrávo. Přes všechna opatření zahubila epidemie mnoho lidí. Z nařízení Ferdinanda ze Schwarzenbergu musely být roku 1685 zavedeny nové gruntovní knihy pro každou vesnici zvlášť. Tyto knihy, psané na ručním papíře a svázané ozdobnou koženou vazbou s kováním, přečkaly v užívání až do roku 1850, kdy svou činnost ukončily panské soudy.

Významným činem se stalo zrušení nevolnictví v roce 1781 císařem Josefem II., takže potom již bylo možné se bez svolení panstva libovolně stěhovat a ženit i na jiné panství. Nejvíce však do života venkovského lidu zasáhl revoluční rok 1848, kdy došlo ke zrušení poslední brzdy rozvoje podnikání - roboty, z níž se ale bylo nutno nejprve vyplatit neboli "vyvázat". Ne všichni sedláci měli po ruce požadovaný dvacetinásobek ročních daní a proto museli ještě nějaký čas pro svého pána bezplatně pracovat.

Samostatnost obce

Obec Úsilné patřila od nepaměti k rychtářství Lišovskému. Když v roce 1677 byla zřizována nová rychtářství, bylo Voselno přiděleno k Hůrskému rychtářství. Teprve od roku 1891 bylo Voselno ustanoveno jako samostatná obec. Prvním starostou byl rolník Jakub Suchdol. Do převratu roku 1918 se pak v této funkci vystřídali rolníci Vojtěch Kantor, František Zevl a Josef Šimek. Od roku 1919 působil ve funkci starosty až do listopadu 1945 rolník Josef Suchdol.